Profesor Dr.Tomáš Garrigue Masaryk (narozen ve čtvrtek 7.3.1850 v Hodoníně, zemřel v úterý 14.9.1937 na zámku v Lánech), zakladatel čs.legií a československého státu (Republiky československé, která byla větší než dnešní česká republika o Podkarpatskou rus, Slovensko a severní svahy Krkonoš), žil v Praze od roku 1882 do roku 1937, nejméně na deseti různých místech. Přednášel na filozofické a právnické fakultě pražské univerzity, založil vědecký časopis Athenaeum, publikoval knižně, v Herbenově ČASe, Vlčkově Osvětě i jím nově založené Naší Době. Jedním z prvních míst jeho pražského pobytu byla vila Osvěta prof. Václava Vlčka nad Nuselským údolím (poblíž Nuselských schodů), kde se narodil jeho mladší syn Jan,velvyslanec v Anglii a pozdější ministr zahraničních věcí (narozen 14.9.1886, velmi pravděpodobně zavražděn v Černínském paláci 10.3.1948, 14 dní po komunistickém puči). Jan byl přítelem Karla Kutlvašra, jenž se poprvé proslavil při dobytí Kazaně čs. legionáři 7.8.1918 a po němž je pojmenováno Náměstí generála Kutlvašra v Praze 4-Nuslích ( viz. Nusle). Tomáš Masaryk přijal jméno svého legionářského pluku (za 1. světové války 5. pražský pluk T.G.Masaryka) a své akademie (od roku 1918 MAP - Masarykova akademie práce , viz MAP - TGM 160 let ). Dokonce i jeden legionářský prapor a rota nesly Masarykovo jméno o čemž rozhodli sami vojáci. TGM se stal třikrát voleným poslancem Vídeňské Říšské rady, předsedou Československé národní rady v Paříži, nejvyšším velitelem čs. legií, předsedou první československé vlády (září 1918) a čtyřikrát byl zvolen prezidentem republiky (poprvé 14. listopadu 1918, dále vždy v květnu roku 1920, 1927 a naposledy 1934, abdikoval 14. prosince 1935 a poté mu byl parlamentem zákonem přiřknut titul "president Osvoboditel"). Řídit auto se pokoušel v roce 1914 v Itálii, ale pak se raději ve Švýcarsku, zejména ze zdravotních důvodů naučil velmi dobře jezdit na koni. Profesor T.G. Masaryk velmi často volil, kromě koně a auta, vlak jako dopravní prostředek i ve funkci prezidenta republiky a to nejen při svém návratu po válce do vlasti (loď Carmania Amerika-Liverpool, trajekt do Francie, vlak Darney - Itálie , Padova, Brixen, Linz, Horní Dvořiště - 20.12. 1918 - České Budějovice a následující den na Wilsoňák do Prahy) přes nuselské nádraží (jak při dalších cestách na delší vzdálenosti, tak i z Hradu-Dejvic do Lán, 3.6.1922 z Prahy do Benešova,dále též na zemskou výstavu do Jindřichova Hradce, k rybníku Rožmberk a do Třeboně, atd.), zatímco jeho syn Jan již často cestoval letadlem. S Antonínem Švehlou navštívil vlakem Třeboň ještě v roce 1925. Za první války často v Londýně (kde přednášel na Univerzitě) cestoval metrem nebo poschoďovými autobusy, v londýnské mlze chodil nerad pěšky, zatímco se po Praze nejen s oblibou procházel a prohlížel si výkladní skříně i jako prezident (za nemalé pozornosti pražanů, svědkem byli několikrát i moji rodiče), ale na "pátečníky" u Čapků na Vinohrady se pěšky z Hradu přímo řítil (zmiňuje Karel Poláček, též "pátečník").Na Sokolská cvičení a Slety přijížděl zpravidla na koni, okolí Velké Prahy (Běchovice, Klánovice, Královice a Úvaly) objížděl i ze svého zámku v Kolodějích u Prahy. Na koni byl velmi často vídán i při projížďce v pražské Stromovce. Pan prezident jezdíval též na kole a na kanoi. Auto zkoušel řídit v Itálii, ale pak dal přednost jízdě na koni, kterou považoval na doporučení lékařů za zdravější. Filozofický a mravní odkaz T.G. Masaryka, přestože je dnes všeobecně uznáván, není ještě plně doceněn.Význam prezidenta Masaryka pro naši kulturu a mravnost zdůraznil o tomto víkendu (svátek svaté Trojice 30.5.2010) v televizi i významný katolický duchovní páter ThDr. Miloslav Fiala, duchovní správce Plečnikova kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova na Jiřího náměstí v Praze 2. Moderní Masarykova doba teprve přijde.